Z historie Nemocnice Kyjov 1908–1939
Myšlenka na vybudování nemocnice v Kyjově se objevila již na počátku 20. století. V roce 1908 inicioval tehdejší starosta města, MUDr. Joklík, založení základního fondu pro zřízení okresní nemocnice s počáteční částkou 20 000 korun. Tento krok byl symbolicky spojen s oslavami šedesátého jubilea vlády císaře Františka Josefa I., při nichž se obecní zastupitelstvo usneslo právě na založení tohoto fondu. Již tehdy tedy existovala jasná představa, že Kyjov by měl mít vlastní nemocnici, která by sloužila nejen městu, ale i širšímu okolí. První světová válka bohužel všechny tyto původní plány zmařila.
Otázka zřízení nemocnice se znovu výrazněji otevřela na konci dvacátých let. V roce 1929 byl ve schůzi okresního zastupitelstva předložen návrh okresního výboru, aby byla v Kyjově zřízena okresní nemocnice s infekčním, interním a chirurgickým oddělením. Samotná myšlenka přitom nebyla nová – město ji považovalo za přirozené vyústění svých dlouhodobých snah o modernizaci. Ty začaly například stavbou vodovodu a měly pokračovat vybudováním soustavné kanalizace. Zřízení nemocnice bylo vnímáno jako další důležitý krok v rozvoji města a zlepšení životních podmínek obyvatel. V té době byl totiž Kyjov v naléhavých případech odkázán na nemocnice v Brně nebo v Uherském Hradišti. Tyto nemocnice byly přitom od Kyjova poměrně vzdálené a často tak přeplněné, že musely pacienty buď propouštět nebo nechat ležet na chodbách a v postelích po dvou.
Podle svědectví pamětníků měl hlavní zásluhu na realizaci výstavby tehdejší starosta města Matěj Urban. Je namístě zmínit také zásluhy doktora Václava Bumby, který významně přispěl k prosazení stavby okresní nemocnice v Kyjově a za své zásluhy později obdržel čestné občanství města.
Přestože zeměměřičské práce byly prováděny již v letech 1933 a 1934, rozhodující impuls postavit nemocnici přišel v roce 1938, kdy okresní úřad oznámil obci, že v rámci doplnění sítě nemocnic má být okresní nemocnice zřízena také v Kyjově. Pro toto rozhodnutí hovořila především centrální poloha města, dobré dopravní spojení a zároveň značná vzdálenost od nejbližších nemocnic, které byly navíc často přeplněné. Svou roli hrály také nepříznivé zdravotně-sociální poměry v okrese, které vyžadovaly dostupnější zdravotnickou péči.
Kyjovským radním představil v témže roce svůj projekt tehdy šestatřicetiletý architekt a nadšený funkcionalista Bedřich Rozehnal. Prostor nemocnice řešil v návrhu jako městečko s centrálním náměstím, propojenými pavilony, parkovou úpravou prostoru, velkými vstupními vestibuly, tichými zákoutími, promyšlenými komunikačními a funkčními vazbami s pomocnými provozy a obytnými budovami. Ovlivněn švýcarsko-francouzským urbanistickým architektem Le Corbusiérem použil v projektu prvky jako jsou domy na pilotech, pásová okna, prostorná spirálová schodiště a průhledy, které dávají interiéru dostatek světla. Rozehnal trávil spoustu častu konzultacemi s lékařskými specialisty, aby se dobral co nejlepšího řešení interiérů. S vědomím zásadní role času v chodu nemocnice zároveň věnoval ve svém návrhu velkou pozornost vzájemným vazbám jednotlivých provozů – každá vteřina se počítá. Pro nemocnici vybral jednoduché a snadno udržovatelné materiály. Kromě kyjovské nemocnice projektoval řadu dalších zdravotnických zařízení – nemocnice v Třebíči a Hodoníně, pavilony v Kroměříži a Dětskou klinickou nemocnici v Brně.
V následujícím roce 1939 pak probíhala samotná výstavba nemocničního areálu. Komise se rozhodovala mezi čtyřmi lokalitami, kam nemocnici umístit. Rozhodla se nakonec pro pozemek nad židovským hřbitovem při okresní silnici Žarošice – Kyjov. Zaměření pozemku provedl zdejší inženýr František Křivánek, zaknihování advokát Vladimír Broček.
Tempo výstavby bylo zpočátku usilovné. Byl vybudován chirurgický pavilon nákladem 19 410 000 korun, interní pavilon za 7 250 000 korun a izolační pavilon za 3 226 000 korun. Součástí areálu se stala také budova pro řádové sestry (dnes plicní oddělení) a obytný dům pro ředitele, správce a operačního zřízence. Již o rok dříve, v roce 1938, byla postavena hlavní vrátnice. Výstavba nemocnice si vyžádala i řešení technické infrastruktury. Pro odpadní vody měl okres zřídit samostatný odpadní kanál podél železniční trati, případně se napojit na městskou kanalizaci. Městští představitelé nakonec rozhodli o vybudování kanalizace v ulicích Smetanova a Riegrova.
Další zajímavosti budeme postupně zveřejňovat v průběhu roku. Jejich autorem je Milan Moudrý, student žurnalistiky, který prošel řadu historických pramenů a archivních materiálů.
Zdroje:
Kronika města Kyjova
Paměti primáře Strýčka
Archiv Vlastivědného muzea Kyjov
Moravský zemský archiv Brno
Materiály MUDr. Jiřího Dunděry