Ohlédnutí do historie Nemocnice Kyjov 1950–1959
Padesátá léta znamenala pro kyjovskou nemocnici období rozšiřování, postupné specializace zdravotní péče a změn v organizaci jednotlivých oddělení. V únoru 1950 bylo otevřeno samostatné oddělení pro choroby ušní, krční a nosní, přičemž jeho lůžka byla vyčleněna z původního chirurgického oddělení. Gynekologicko-porodnické oddělení se v listopadu téhož roku přestěhovalo do nově vybudovaného samostatného pavilonu s kapacitou 82 lůžek. Do vlastního pavilonu se přesunulo také dětské oddělení, které disponovalo 67 postelemi. V prostorách uvolněných po porodnickém oddělení se začal budovat kojenecký ústav. Plicní oddělení bylo otevřeno v únoru 1951, což souviselo především s léčbou tuberkulózy, která byla v té době závažným zdravotním problémem. (Přesto v tomto roce zemřelo na tuberkulózu již „jen“ 22 osob.) Oddělení bylo umístěno v bývalé budově pro řádové sestry, které v té době čelily politickému tlaku socialistického zřízení. V květnu 1951 byla otevřena také oční ambulance. Celkový počet lůžek v nemocnici tehdy dosáhl 456, přičemž zde pracovalo 31 lékařů a 103 pracovníků středního zdravotnického personálu.
Z hlediska personálního obsazení nedošlo u lékařů k výrazným změnám, přesto byli lékaři značně přetížení a vysoké pracovní tempo někdy vedlo k tomu, že kvantita poskytované péče byla na úkor její kvality. Na nemocnici byly totiž kladeny stále větší nároky. V průběhu jednoho roku bylo léčeno celkem 14 493 případů, zemřelo 199 pacientů a uskutečnilo se 1 029 porodů. Denně bylo přijímáno v průměru 39 nemocných, průměrná ošetřovací doba činila deset dní. Ambulance ošetřily 16 948 pacientů a v nemocnici pracovalo celkem 236 zaměstnanců. Ke konci roku měla nemocnice čtyři primariáty – chirurgický, interní, dětský a ženský – dva ordinariáty (zubní a ušní), dále primariát pro léčbu tuberkulózy jako odbočku nemocnice v Uherském Hradišti, pobočku kojeneckého ústavu oblastní nemocnice v Gottwaldově a stanici pro nedonošené děti.
Rok 1951 byl pro české zdravotnictví přelomový, vláda v červenci totiž zavedla sjednocené zdravotnictví a převzala tak veškerou péči o zdraví lidu ve státě. Byly vytvořeny Okresní ústavy národního zdraví, které spojily v každém okrese činnost praktických a odborných lékařů, zubních odborníků i lůžkových částí nemocnice. Ve větších závodech se zřídily závodní ordinace. Závodní zdravotní střediska fungovala například ve sklárnách Moravia, kde pracoval lékař i dentista, a ošetřovací stanice byla ve Šroubárně.
V roce 1952 bylo v okresní nemocnici nově zřízeno kožní oddělení. Organizace zdravotnické správy byla tehdy poměrně rozsáhlá. Zástupcem a vedoucím lůžkové části nemocnice byl Josef Bednář, ředitelem okresního ústavu národního zdraví Jan Jurenka a vedoucím prevence Josef Soldán z interního oddělení. Správu administrativy zajišťoval Josef Ušel. K oddělení pro tuberkulózu byla připojena dosud samostatná poradna pro toto onemocnění. Současně došlo k úpravě zdravotních obvodů v okolí Kyjova. První obvod Kyjov I., zahrnující asi 6 200 obyvatel, vedl doktor Miloslav Daněk. Druhý obvod Kyjov II. zahrnoval obce Čeložnice, Hýsly, Kostelec, Moravany a Žádovice s přibližně 3 600 obyvateli a jeho lékařem byl doktor Jan Kudrna. Třetí obvod Kyjov III. tvořily obce Bohuslavice, Boršov, Bukovany a Sobůlky s asi 3 500 obyvateli, kde působil doktor Jaroslav Slabák. V nemocnici bylo také zřízeno logopedické oddělení pro děti s poruchami řeči.
Rozšiřování nemocnice pokračovalo i v dalších letech. Od 1. ledna 1954 bylo otevřeno neurologické oddělení s kapacitou 27 lůžek. Z části uvolněných prostor chirurgického oddělení vzniklo ortopedické oddělení s 30 lůžky, jehož primářem byl doktor Josef Zavřel. V nemocnici byla rovněž zřízena moderní transfuzní stanice. Kojenecký ústav měl stanici pro nezralé děti, která byla povýšena na krajské pracoviště a fungovala jako pobočka kojeneckého ústavu v Gottwaldově.
Další rozvoj přinesl rok 1955. Od 1. ledna bylo v nemocnici zřízeno patologicko-anatomické oddělení a od 1. dubna také oddělení rentgenologické. Nemocnice již tehdy disponovala třinácti primariáty, státním kojeneckým ústavem, transfuzní stanicí i ústřední laboratoří. V průběhu těchto let se také výrazně zvýšila kapacita nemocnice – počet lůžek se ve srovnání s dřívějším obdobím zdvojnásobil, což odráželo rostoucí význam kyjovské nemocnice pro celý region.
Lékaři si v této době museli projít kádrovými prověrkami, a mnoho z nich prověřeno nebylo. Jedním z těchto byl tehdejší primář rentgenologického oddělení Fojtů, který se zasloužil o vybudování radiodiagnostického oddělení a publikoval několik vědeckých prací. Primář neurologického oddělení Smrž, výborný diagnostik a taktéž autor vědeckých prací, také neprošel. Tomu bylo při prověrce vytýkáno, že si “žije jako baron”, “má tři pokoje” a jeho “politická angažovanost je nulová”.
V padesátých letech byla kyjovská nemocnice obklopena velmi živým a téměř venkovským přírodním prostředím. Mezi dětským a chirurgickým oddělením se ještě někdy po roce 1955 naposledy zasévala pšenice a za dětským oddělením byl již několik let vysazen mladý smrkový a borový porost, který u plotu přecházel v malý lesík. Tento prostor byl plný života – pohybovala se zde hejna koroptví, bažantů a křepelek a v lesíku hnízdilo zpěvné ptactvo. V areálu se také vyskytovalo velké množství ježků, takže při nočních cestách k pacientům bylo obtížné na některého nešlápnout. Personál někdy chodil k nemocnici zadní, tzv. přírodní cestou dírou v plotě – stejným způsobem prý dříve chodíval i primář Uhlíř. Celý areál tak měl v té době výrazně přírodní a téměř venkovský ráz.
Pod strážovským kopcem
na zeleném poli zámek stojí,
nevozijá tam pánů,
vozijá tam ludí,
co ich srdce bolí.
Pod strážovským kopcem
na zeleném poli zámek stojí,
nekážú tam páni,
kážú tam dochtoři,
když tě život bolí.
– z pamětí prim. Rudolfa Strýčka Pouť po zavátých stopách
Další zajímavosti budeme postupně zveřejňovat v průběhu roku. Jejich autorem je Milan Moudrý, student žurnalistiky, který prošel řadu historických pramenů a archivních materiálů.
Zdroje:
Kronika města Kyjova
Paměti primáře Strýčka
Archiv Vlastivědného muzea Kyjov
Moravský zemský archiv Brno
Materiály MUDr. Jiřího Dunděry