Nemocnice Kyjov v letech 1940–1949
Události čtyřicátých let znamenaly pro kyjovskou nemocnici období těžkých zkoušek, ale také postupné obnovy a dalšího rozvoje. Ve válečných letech výstavba vázla, a v roce 1942 převzali stavbu do svých rukou němečtí okupanti. O rok později zde zřídili polní lazaret pro potřeby wehrmachtu. Budovy byly natřeny šedozelenou barvou a celý areál působil ponurým dojmem. (O nátěru nemocnice se zmínili dokonce Voskovec s Werichem ve své zahraniční relaci z Ameriky.) Nacisté mimojiné poškodili a povalili řadu náhrobků v přilehlém židovském hřbitově. Pohřby na hřbitově přitom probíhaly nejspíš až do deportací v lednu 1943. Na začátku dubna 1945, když se fronta přiblížila k městu, začali Němci lazaret evakuovat. Evakuace však měla spíše charakter systematického drancování. Co bylo možné odvézt, to odvezli – například nemocniční nábytek, lůžka či prádlo, které odjíždělo na čtrnácti nákladních automobilech. Vše, co nestačili odvézt, ničili a zanechávali za sebou spoušť.
Během bojů o Kyjov byla nemocnice těžce poškozena. Areál zasáhlo celkem třiatřicet přímých dělostřeleckých zásahů a právě nemocniční budovy patřily k nejvíce poničeným objektům ve městě. Nejvíce utrpěla hlavní nemocniční budova – tlakem výbuchů byla vyražena všechna okna, poškozeny byly vnější
i vnitřní omítky, zničeny dveře, nábytek i velká část přístrojového vybavení. Celková škoda byla odhadnuta na patnáct milionů korun. Nemocnice navíc sehrála významnou roli i v samotných bojích o město. Německé jednotky si zde vytvořily jeden z opěrných bodů obrany, odkud mohly řídit minometnou
a kulometnou palbu na směry Strážovice, Svatobořice i Milotice.
Po skončení bojů bylo nutné provést rozsáhlé opravy, aby mohla nemocnice znovu plnit svou funkci. Obnova si vyžádala značné úsilí a trvala téměř rok. Teprve po jedenácti měsících byla nemocnice opravena natolik, aby mohla být 1. dubna 1946 oficiálně zprovozněna.
Areál byl nově oplocen drátěným plotem a 1. dubna byla otevřena interní a chirurgická oddělení. Nemocnice tehdy disponovala 294 lůžky. Primářem chirurgického oddělení byl ustanoven Dr. Drobný s jedním sekundárním lékařem, zatímco interní oddělení vedl Dr. Doubrava. Provoz byl zpočátku velmi obtížný, protože chyběl zkušený ošetřující personál, lékařské nástroje, vozidla i lůžkoviny. Nedostatek odborníků panoval v celé republice, ale situace se postupně zlepšovala – koncem roku 1946 bylo v nemocnici šest sekundárních lékařů, zatímco v roce 1947 zde pracovalo lékařů již šestnáct. Nemocnice doplnila také ústavní lékařku, kancelářský a pomocný personál.
Nemocnice začala plnit důležitou roli v každodenním životě regionu. Průměrně bylo denně přijímáno kolem dvaceti pacientů. V roce 1946 zde proběhlo 299 porodů, takže se téměř každý den narodilo jedno dítě. Porodnici v této době začalo vyhledávat stále více žen. Současně se rozvíjela také preventivní zdravotní péče – rentgenologicky byli vyšetřeni všichni žáci opouštějící školu a doktorka Pacasová se věnovala zubnímu ošetření školní mládeže.
V roce 1947 se nemocnici dostalo velké cti, když při své návštěvě Kyjova 22. dubna zavítal do nedávno otevřených pavilonů prezident Edvard Beneš
s manželkou a doprovodem. Nemocnicí ho provázel tehdejší ředitel Josef Drobný.
V poválečném období došlo k nadměrnému promoření populace infekčními nemocemi. Infekční pavilon byl tehdy mezi zdravotníky známý pod názvem “Ďábelské ostrovy” – k budově totiž v té době ještě nevedl chodník ani příjezdová cesta, a pacienti se tak museli nést na nosítkách přes kaluže.
Další rozvoj nemocnice pokračoval i na konci desetiletí. V roce 1948 byl zřízen samostatný gynekologicko-porodnický primariát, který byl oddělen od chirurgického oddělení, i když byl zatím umístěn ve třetím poschodí chirurgického pavilonu. Celkový počet lůžek se zvýšil na 357. V nemocnici pracovalo čtrnáct lékařů a primářem byl nadále doktor Drobný. Střední zdravotnický personál tvořilo 59 pracovníků. Současně pokračoval i stavební rozvoj areálu – byla postavena obytná budova pro lékařský personál, hospodářská budova a objekt pro lékařsko-technický personál. Přibyly také skleníky, altánek a byl vydlážděn chodník vedoucí k nemocnici. Tyto změny postupně vytvářely z kyjovské nemocnice modernější zdravotnické zařízení, které mohlo lépe sloužit obyvatelům celého regionu.
Další zajímavosti budeme postupně zveřejňovat v průběhu roku. Jejich autorem je Milan Moudrý, student žurnalistiky, který prošel řadu historických pramenů a archivních materiálů.
Zdroje:
Kronika města Kyjova
Paměti primáře Strýčka
Archiv Vlastivědného muzea Kyjov
Moravský zemský archiv Brno
Materiály MUDr. Jiřího Dunděry