V pátek jsem měl značné bolesti hlavy, zad a pravé části varlete. Jelikož na urologii v Kyjovské nemocnici mně jejich personál již vícektrát pomohl, tak mně dcera přivezla do ambulance Urologie právě do Kyjovské nemocnice.
Budu asi vždy děkovat primáři MUDr. Krhovskému, který mně již před delším časem informoval, že ordinační dobu urologické ambulance se podařilo prodloužit do 19. hodiny. Proto jsem tuto dobu stihl a zhruba v 17.00 jsem byl již v areálu nemocnice. Následně jsme se dostali do čekárny urologické ambulance. Zdravotní sestra byla velmi ochotná a byly mně odebrány příslušné odběry krve a moči.
Na základě laboratorních výsledků jsem se jako již poslední pacient toho dne urologické ambulance dostal, k samotnému lékaři, a to k MUDr. Valtrovi. Toto bylo v době před 19. hodinou. Doktor Valter mě ambulantě prohlédl, provedl sono a byla zde i varianta, že bych měl přijít na následné řešení problému v pondělí, avšak s rizikem sepse v domácím prostředí. Doktoru Valterovi se něco pořád nezdálo a proto mě poslal na vyšetření CT.
Po vyšetření CT jsem byl opět v ambulanci MUDr. Valtera. Z výsledků bylo zřejmé, že se jedná o velmi akutní stav, který je nezbytné neprodleně řešit. Přesně mně sdělil co je potřeba provést. Řekl, že na ledvině je hnis a ten je urgentně nutné řešit, protože ohrožuje můj život. Přesně pojmenoval co bude provádět. Řekl, že musí "napíchnout ledvinu" a zajistit odtok z ní. Moje dcera se zeptala jaká jsou možná rizika. Doktor Valter sdělil, že rizika jsou, protože napíchnutí bude procházet postředím žil, apod., a to je riziko vždy. Dále sdělil: "Také se nemusím trefit!", ale proti tomu sdělil: "Ale já se trefím!". Tato věta ve mně vzbudila přesvědčení, že je ten správný člověk a já do toho jdu. Doktor Valter s vlastní pokorou, ale vírou ve vlastní schopnosti, byl z dnešního pohledu opravdu ten pravý a správný člověk a doktor.
Celá situace před hospitalizací trvala asi do 19.45 hodin a doktor Valter řekl, že zákrok provede on a to co nejrychleji. Na pokoji jsem byl hospitalizován kolem 20 hodiny.
Nevím, jak to všechno stihl, ale do té doby postup konzultoval s primářem MUDr.Krhovským, zajistil operační sál, operační tým - z dokumentace jsem až při propouštění vyčetl, že to bylo 7 lidí. A kolem 21 hodiny jsem již byl na zákroku. Vnímal jsem vše spojené s "napíchnutím ledviny" jen povšechně, ale ten cvrkot na sále byl opravdu znatelný. Jen jsem pak vnímal, jak se mě ptal, zda to napichování bolí a zda se to dá vydržet. No bolelo to jako hrom, ale to je opravdu nepodstatné.
Po provedeném zákroku jsem byl umístěn na pokoji 101, kde mě chodili kontrolovat jak sestřičky, tak doktor Valter. Skoro bych řekl, že je to až nadlidský výkon MUDr. Valetra. Já jsem si pro sebe udělal takovou osobní statistiku jeho dne 1. 8. 2025. V ambulanci měl údajně více než 60 pacientů toho dne. Se mnou byl v ambulanci do zhruba 19.45 hod. V 21 hodin mně prováděl zákrok. V noci byl také u mého lůžka kontrolovat, co a jak. Ráno na druhý den ten samý člověk MUDr. Valter už byl na vizitě. Nemám slov, prostě obdivihodné.
Když jsem se dozvěděl , že při zákroku se musel trefit do prostoru zhruba 5 mm, tak to vše vůbec ani nechápu. Sdělil mně, že mám nízko položený hrudník, to jsem nikdy vůbec nevěděl, a že se mu tam špatně dostávalo. Matně si uvědomuji, že celý tým nějakým způsobem musel podlamovat stůl, aby se do potřebného prostoru dostali.
Pane řediteli. Jestliže máte v Kyjovské nemocnici takové lidi, to je s touto nemocnicí moc dobře. Pokoušel jsem se a několikrát panu doktoru Valterovi děkovat, ale toto on nechce ani slyšet a pokorou svou vlastní to jaksi ani nebere.
V úvodu jsem napsal: "Je to borec!". Já ani neumím tuto vděčnost pojmenovat, protože dobře vím, že mi zachránil život. Tak jsem si sám sobě říkal, že MUDr. Krhovský, se kterým mám skvělé zkušenosti, má opravdu zástupce, jak se patří a je to borec. Primáři Krhovskému moc děkuji samozřejmě také, protože vím, že ač měl řádnou dovolenou, konzultoval postupy a stavy, a to nejednou, se svým urologickým oddělením.
Pane řediteli, nevím jakým způsobem vyjádřit vděčnost a poděkování doktoru Valterovi a veškerému personálu, který mně zachránil život a následně se o mě řádně staral. Prosím, aby jste sám zvoli vhodnou formu, jak doktoru Valterovi, celému operačnímu týmu a celému urologickému oddělení Nemocnice Kyjov poděkovat. Máte být na co hrdí.
Možná jsem napsal až příliš a svěřil se s osobními pocity, ale jsem toho plný a toto je to nejmenší, co jsem mohl ze své pozice "svědomitého pacienta" udělat.
Přeji všem zaměstnancům kyjovské nemocnice jen a jen zdraví a zdraví.
p. Boleslav