80. léta - ohlédnutí do historie
Nemocnice v osmdesátých letech patřila pod Okresní ústav národního zdraví v Hodoníně. V jeho rámci představovala jedno z hlavních pracovišť, a podle objemu lůžkové péče zřejmě největší nemocniční provoz okresu. Prioritou zůstal další rozvoj ambulantní péče, zlepšení péče o staré a dlouhodobě nemocné a posílení prevence. Právě prevence se stávala jedním z hlavních témat: rozbíhal se kardiovaskulární program, pro nějž byli školeni obvodní lékaři, vznikl ordinariát pro choroby srdce a cév a připravoval se také program onkologický.
Zdravotnictví se v té době stále potýkalo s běžnými, ale citelnými problémy – nedostatek některých léků, nutnost šetřit energií, udržovat budovy a zařízení a zároveň řešit nové prostorové potřeby. Mluvilo se o potřebě nového rentgenového pracoviště, nového ušního a onkologického oddělení i o rozšíření sociálního vybavení. Ne všechno se podařilo uskutečnit hned. Do konce desetiletí se výrazně pohnula především onkologická oblast: v areálu nemocnice se budovalo radioterapeutické oddělení v rekonstruované bývalé ředitelské vile s přístavbou pro ozařovače.
Podařilo se však obsadit všechna obvodní a závodní střediska lékaři, otevřelo se obvodní zdravotní středisko Kyjov V a závodní středisko Ždánice II. Nemocnice tedy dál rostla, ale zároveň bylo zřejmé, že její technické zázemí a prostory za odborným vývojem zaostávají.
Na konci desetiletí byla nemocnice velký a vytížený organismus. V roce 1988 měla 779 lůžek. Největší bylo chirurgické oddělení se 107 lůžky, následovala interna, ženské oddělení, dětské, infekční a oddělení tuberkulózních a respiračních nemocí. Za celý rok bylo v Kyjově přijato 17 727 pacientů, průměrná ošetřovací doba činila 13,2 dne. To jsou čísla, za nimiž je každodenní práce stovek zdravotníků, pomocného personálu, laborantů, řidičů, techniků i administrativy.
Významná byla i pracoviště s širším regionálním dosahem. Foniatrie s 25 lůžky přijímala pacienty nejen z okresu Hodonín, ale také z tehdejšího Gottwaldovska, Uherskohradišťska, Kroměřížska a dalších okresů. Léčily se zde hlavně poruchy řeči, hlasu a sluchu. Ústní, čelistní a obličejová chirurgie měla sice jen 12 lůžek, ale prováděla velké množství výkonů u hospitalizovaných i ambulantních pacientů.
Výrazně se rozvíjela intenzivní a akutní péče. Anesteziologicko-resuscitační oddělení mělo šest lůžek a zajišťovalo anestezie pro chirurgii, gynekologii, urologii, ortopedii i další obory. Interní JIP přijímala především pacienty s akutním srdečním infarktem, poruchami srdečního rytmu a dalšími závažnými stavy. Dětská JIP začala v Kyjově fungovat v říjnu 1987 a už v prvním období přijala 62 dětí; v roce 1988 jich bylo 212. Rychlá zdravotnická pomoc měla v roce 1988 v Kyjově 904 výjezdů.
Důležité místo měla péče o ženy a děti. Gynekologicko-porodním oddělení provádělo mimo jiné rostoucí počet interrupcí, kojenecký ústav přijímal děti ze zdravotních i sociálních důvodů – často nedonošené nebo děti s vážnými vrozenými vadami.
V působnosti OÚNZ bylo v roce 1988 více než 21 tisíc občanů starších 65 let, přičemž téměř čtyři tisíce patřily do nejpotřebnější skupiny. Nemocnice tak vedle akutní medicíny stále výrazněji zasahovala i do oblasti, kterou bychom dnes označili jako dlouhodobou a sociálně-zdravotní péči.
Výrazně přibývalo diabetiků: v roce 1987 jich bylo v okrese Hodonín evidováno 7 374, o rok později už 8 052. Onkologický program se rozvíjel, ale byly nedostatky v preventivních prohlídkách – prohlídky neprobíhaly dostatečně systematicky, jednotně nebo kontrolovaně. Přibývalo operací pro nádorová onemocnění, zejména u tlustého střeva. Zdravotní výchova se proto zaměřovala na prevenci, správnou výživu, boj proti alkoholismu a toxikomanii, péči o ženu a dítě, první pomoc i dárcovství krve.
Velkou zátěž nesla diagnostická a pomocná pracoviště. Klinická biochemie, radiodiagnostika, transfuzní služba, lékárny a laboratoře patřily k méně viditelným, ale nezbytným oporám nemocnice. Jen lékárenská služba v okrese realizovala v roce 1988 přes 1,26 milionu receptů a náklady na léky a speciální zdravotnický materiál přesáhly 80 milionů Kčs. Transfuzní služba získávala nové bezpříspěvkové dárce a držela krok s rostoucí spotřebou krve.
Ani v osmdesátých letech se nemocnici nevyhnul problém nedostatku lékařů, a zvlášť citelný byl nedostatek v kojeneckém ústavu. Přesto se odborná péče dál rozšiřovala. V roce 1988 byla revmatologie samostatně oddělena, ortopedie zvyšovala počet operací včetně náhrad kyčelních kloubů, urologie rozvíjela endoskopické výkony, oční oddělení provádělo značné množství operací šedého zákalu.
Pokračovala rekonstrukce svobodárny na lékařský pavilon, i když ji brzdil nedostatek stavebního materiálu. Na plicním pavilonu byla dokončena oprava střechy a fasády; právě mimořádné opravy tohoto pavilonu však odsunuly plánovanou opravu střechy a operačních sálů chirurgického pavilonu. Řešilo se také nevyhovující lékárenské zázemí ve městě. V prosinci 1988 byla zahájena výdejna léků v prostorách bývalé geodézie a zároveň se uvažovalo o výstavbě nové lékárny v Kyjově. Důležitým krokem byla také výstavba radioterapeutického oddělení v areálu nemocnice, spojená s rekonstrukcí bývalé ředitelské vily a přístavbou pro ozařovače.
Do osmdesátých let vstupovala kyjovská nemocnice jako zařízení, které už mělo za sebou několik desetiletí růstu. Nebyla to nemocnice na začátku cesty. Z původního poválečného provozu se postupně stalo členité zdravotnické zařízení s řadou specializovaných oddělení, vlastním technickým zázemím, sanitní službou, laboratořemi i provozy, bez nichž by každodenní péče nemohla fungovat. Rozvoj nemocnice nebyl však jen otázkou budov a nových pracovišť, ale především lidí, kteří je dokázali udržet v chodu.
Další zajímavosti budeme postupně zveřejňovat v průběhu roku. Jejich autorem je Milan Moudrý, student žurnalistiky, který prošel řadu historických pramenů a archivních materiálů a absolvoval rozhovory s pamětníky.
Vánoce 1999 Sestry zacvičují diabetičku v aplikaci inzulínu.
.jpeg)
Staničnísestra Babíkova na pracovišti (1987). Parčík před dětským oddělením.